Letos na jaře to nějak nevyšlo, bylo potřeba dodělat jiné resty a projekty, ale po prázdninách se naskytla příležitost opět vyrazit...
Navázal jsem na poslední výpravu a vyrazil z Komáří hůrky a plán byl přes České Švýcarsko a kamaráda v Doubici dorazit na Nejsevernější bod republiky. Cíl jsem si stanovil kultovní nádražku v Jedlové :-)
Předpověď nebyla úplně špatná, ale letos jsem výbavu raději doplnil o žďárák a bylo to dobré rozhodnutí. Zimy i vlhka jsem si letos užil dost :-)
Trasa z Komáří hůrky je krásná. Vede přes nádherné horské louky a pastviny. Pokud tudy ale půjdete v létě, nezapomeňte si vzít s sebou dostatek vody. Nahoře není ani kapka vody a také chalup a dobrých lidí je tu pomálu.
V pohodovém tempu jsem dorazil přes ty nádherné krušnohorské pláně až do Petrovic. Tady je první možnost doplnit zásoby anebo si dát nanuk a popovídat si s milou pokladní... Pokud toužíte po pohodlí a luxusu, zaskočte si do Air Restaurace.
Z Petrovic jsem šlapal svižným tempem dál, neboť se mi v zádech objevila jakási oblačná fronta a na mobil dorazilo upozornění od ČHMÚ ohledně nebezpečí bouřek a přívalových dešťů. Jak jinak :-)
Zkrátil jsem tedy svůj plán, přespat na Děčínském Sněžníku a zapíchnul to v Ostrově v hospodě U císaře, hlavně je tady alespoň nějaký kemp a tedy možnost úkrytu. Pozor ! Liška tady krade boty ! Nenechávejte je "přede dveřmi" :-)
Posilněn teplým jídlem a studeným pivem jsem zalezl do pronajaté chatky (v tomhle nečase je hamaka trochu moc dobrodružství najednou), uvařil si kafe a posadil se na zápraží. Právě včas. Přišlo boží dopuštění a bouřka s lijákem jako hrom. Takhle pod střechou to by působivé divadlo :-)
Ráno se hodila teplá sprcha, snídaně opět U císaře a hybaj na Sněžník. Štěstí, že jsem to včera zkrátil. Těch cca. 5km byl za sucha a do kopce minulý den nestihl a to mokré nadělení bych si dal s plnou parádou někde v lese.
Závěrečné stoupání na Sněžník jsem měl doplněné hlomozem školního výletu. Caparti taky mířili na rozhlednu. Musel jsem utáhnout popruhy batohu a přidat do kroku, abych byl nahoře před nimi. Povedlo se, dokonce jsem dorazil krátce před otevřením a našel si klidné místo na lavici u stolu za rozhlednou. Paní domácí dorazila hned vzápětí a zvala mě dál, že sice ještě neotevřela, ale pokud si chci něco dát, tak raději hned, než tam dorazí ta tlupa dětiček. Hodná osoba, dobrá káva a tatranka k rozjímání z vrcholu. Co víc si přát?
Ze Sněžníku je potřeba seběhnout dolů k Labi a ta cesta je krásná. Vždy jsem zatím na Sněžník i dolů šel stejnou cestou z Zadní vsi. Tahle cesta lesem a kolem skal je pěkná.
Nad Děčínem jsem se odklonil od běžné trasy Stezky Českem, protože
- Hřensko mám prochozené s rodiči, syny i manželkou
- chtěl jsem vidět rozhlednu Růženka
- Navštívit kamaráda v Doubici
Uhnul jsem tedy a přes Pastýřskou stěnu dorazil na "Nebíčko". Výhled je tady krásný. Seběhl jsem dolů k vodě, přešel řeku a pak přišlo peklo :-)
- hromada uspěchaných lidí
- špína na ulicích
- rachot + vedro
- vyhlídka šlapat 13,5km do kopců
Přiznám se, u ČVÚT jsem sednul na autobus a popojel na Nový svět. Tady je pěkné Biotop koupání. Pak jsem došel na Růžovou na načerpal síly v hospodě U kostela. Stavte se.
Plný sil jsem pak vyrazil na Růženku. Krásná, malá a milá rozhledna nad vsí. Byl jsem tady v týdnu, sám a chvilku poseděl. Kamarád Fípa se divil, že mám ďábelské tempo, pokud jsem už na Růžové :-)
Opět přišlo varování o přívalových deštích a tak jsem pohledem našel trasu přes Kamenickou stráň na Dolský mlýn. Tady jsem byl opět skoro sám, doplnil z potoku vodu (filtruji pomocí Platypus), posvačil za chůze a spěšně pokračoval podél potoka do Jetřichovic. Tady je krásné koupaliště a kemp.
Svižná chůze nepomohla, dorazil jsem za deště a s prosebným výrazem ve tváři prosil o nocleh:
(L: Luboš, R: recepční)
L: Dobrý den, nemáte nějakou střechu nad hlavou ? Stan nemám, jen hamaku :-(
R: To nevadí, máme chatku za XY. kč
L: To je dost, to raději u vás projím/propiju. Máte tady něco teplého k jídlu ?
R: Máme výbornou polévku a spoustu dalších dobrot v hospodě přes molo. Pokud jde o nocleh, můžu vám půjčit stan za YXkč.
L: To je taky dost, to taky raději u vás utratím za molem :-)
R: Tak můžete přespat na zemi v našem přístřešku a jestli máte hamaku, můžete se tam zavěsit.
R: Máme taky teplou sprchu :-)
L: Tak to je je super. Máte tedy jídlo, pití, střechu nad hlavou i teplou vodu. Vše, co potřebuju. Jste poklad !
A tak jsem se vydal přes molo do hospůdky a od stolu s teplou krmí i žejdlíkem pozoroval běsnění živlů... Jakmile přestalo na chvilku pršet, vydal jsem se hledat tu slibovanou střechu nad hlavou. Ukázalo se, že přístřešek slouží jako venkovní kuchyně a bylo tam na večeři dost lidí. Přišlo mi blbé se tam začít věšet na noc, takže jsem obešel tábořiště a našel 2 stromy, vzdálené od sebe tak akorát a zavěsil se tam. Stihnul jsem ještě teplou vodu ve sprše, zalezl do spacáku a přišla další voda z nebe. Naštěstí už ne tak strašná a tarp nad hlavou fungoval spolehlivě. Bubnování deště nad hlavou, únava a teplo ve spacáku udělaly své. Usnul jsem jak mimino.
Další den jsem se rozloučil s Jetřichovicemi a vyrazil přes známý řetěz vyhlídek do Doubice. Fípa hlásil, že mu poslední homeoffice končí už ve 14hod a tak to se zastávkou na oběd vyjde. Z Jetřichovic výšlap začíná stoupáním na Mariinu vyhlídku. Prďák jak hrom, s batohem a celou "domácností" to byla legrace. Ještě štěstí, že nahoře trochu správa parku upravila průchod skálou. Jinak bych se ani neprotáhl. Nahoře mě čekal vítr, klid a manželský pár, který jsem potkal na prahu NP. Divili se, že jsem vylezl nahoru s tím batohem a vyzvídali, odkud a kam jdu. "Z Krupky, přes Nejsevernější bod na Jedlovou. Jen České Švýcarsko je trochu náročnější, než jsem čekal. Pořád nahoru a dolů. Trvá to 2x déle, než jsem měl v plánu :-)" Prý jsem trochu blázen, ale taky mi trochu závidí... Tak to prostě je. Taky jsem dlouho váhal, vyrazit. Jakmile ale začnete, je to i přes všechny strasti prima očista těla i ducha a prima vzpomínka na doby, kdy jsem pod utajením "Pionýrské organizace při ZŠ" chodil s US tornou a spacákem po trampských osadách a získal první zkušenost se spaním pod hvězdami i svoje zálesácké jméno :-)
Rozloučili jsme se, já posnídal a užil si tu božskou chvilku samoty a výhledy z vrcholu.
Pak už to klasicky: nahoru, dolů, nahoru, dolů. Mariina Vyhlídka, Vileminina stěna, Rudolfův kámen... Kdo chce, má čas a zbývají mu síly, může ještě proběhnout žlutý okruh skrz Úzké schody.
Tenhle profil trasy je pro České Švýcarsko tak typický. Ono tady nějak všechno trvá déle, než si člověk naplánuje. Přesně jak mě Fípa varoval :-)
Déšť se opět ozval, ale jen drobně a navíc jsem včas dorazil Na Tokáň. Ano, zase hospoda :-)
Z Tokáně to je do Doubice už jen kousek. Tahle zajímavá obec stojí za návštěvu. Jen je tady v létě hromada turistů. Na druhou stranu je tady co vidět: dřevěné sochy a rozsáhlé dětské hřiště u Staré hospody (výborně vaří), kostel Panny Marie, místní muzeum, komunitní prostor a hospůdka Fabrika a hned vedle stojící galerie Cifra. Místní tvoří zajímavou, soudržnou a činorodou komunitu, která pravidelně volí jinak, že okolní obce v okrese a chalupu tady kdysi stavěl Karel Gott a proto sem z Německa pořádali zájezdy jeho fanoušků :-)
Já poseděl s kamarádem Fípou a jeho rodinou na terase, proklábosili jsem celý večer a ráno s jejich dětmi koukal na Harryho Pottera. Super pohoda, teda až na to množství slivovice :-)
Z Doubice to šlo opět do kopce. Jak jinak se člověk chce dostat na Nejsevernější bod, že ? Hele, upřímně, označení "výběžek" je trefný. Je to opuštěný konec světa. Škoda, že na pohraničí se léta prdí a investice se omezují na pár EU dotačních akcí na opravu několika málo staveb a udržované jsou tady jen silnice. Protože bylo před volbami do PS ČR, byl kraj zaplaven plakáty ANO + SPD. Nikdo jiný si nedal tu práci tady dělat nějakou kampaň. Pak se nedivme, že volby vyhrálo ANO... Z pohledu lidí bylo ANO+SPD skoro jediné, kdo si na místní vzpomněl. No a slibem nezarmoutíš... Slibovat to ANO opravdu umí :-(
Na Nejsevernější bod ČR to za stálého slunce, do kopce a se zbytkem slivovice byl trochu očistec :-D
Překvapilo mě, na kolik jsem narazil cyklistů. Ona ta cesta podél CZ/DE hranic je tak akorát pro pěší. Místy se přeskakuje hraniční potok, vyhýbáte se blátu, klopýtáte přes kořeny, ale stejně sem mířila hromada podivných cykloosob včetně celých rodin s dětmi. Část jich pak po pár km uvázala kolo ke stromu nebo to zničeni otáčeli zpět a protrpěli si ten úsek znovu. Proboha lidi, tohle je modrá turistická trasa. To není upravená cyklostezka ! No nic, jejich boj.
Cesta podél hranic po modré je úzká pěšina, místy zarostlá trávou a protože v noci pršelo, déšť je hlášen na celou noc a celý další den, je štěstí, že kolegové na německé straně vybudovali sérii přístřešků, kde se můžete schovat. Jsou od sebe vzdálené cca. 1,5km. Jeden z nich jsem si na noc našel. Jaké bylo moje překvapení, když jsem v něm našel stůl s ubrusem, květinou ve váze na stole, sadou polštářů a jednou milou německou paní, která si chtěla povídat. Ani jí neodradilo, že já neumím německy a ona zase anglicky. Takže rukama, nohama a já z hlavy páčil pár slovíček. Jsem přeci ze Sudet a jdu z Erzgebirge, von Krupka über den nördlichsten Punkt nach Jedlová. V družném "rozhovoru" jsem poseděli a paní pokračovala dál. Gute Reise!
Nicméně tady jsem nezůstal. Začalo pěkně foukat přímo do altánu a tak jsem popošel obligátních 1,5km a našel další, uzavřený ze všech stran a tady se utábořil. Uvařil trochu polévky, dopil poslední vodu a zalezl do spacáku (zlatý žďárák !). Celou noc lilo jako z konve a ani ráno to nepřestalo. Pustil jsem audioknihu, ještě chvilku dospával slivovici z Doubice a vůbec si udělal den volna. Protože mi ale předešlý večer došla poslední voda, bylo potřeba jednat. Ešus jsem nastavil pod okap a za hoďku měl dost vody k profiltrování a na čaj.
Jakmile déšť polevil, vyrazil jsem dál. Potřeboval jsem do civilizace. Byl to opruz. Vždy počkat na pauzu mezi pásy deště, popojít a když to bylo k nevydržení a teklo mi za límec, schovat se v dalším přístřešku. Do Šluknova jsem došel zmoklý, bez nálady a hladový. Místní Tesco mi trochu zlepšilo stav zásob a cukry a tuky zase hladinu energie. Déšť ale opět sílil a tak jsem prostě dorazil na nádraží a popojel do cílové nádražky na Jedlové vlakem.
Bylo mi po slivovici mizerně, na hlavu mi 2. den padala voda, síly docházely. Poseděl jsem v nádražce, dal si trochu teplé polévky, popovídal si s partou turistů, co vzpomínali na trasu z Cínovce a Krupku. Našel jsem si nocleh v Novém Boru, sedl zase na vlak a v civilizaci se řádně vyspal. Ráno jsem oznámil domů, že je mi zle a že se vracím. Hotovo.
Závěr? Cca. 150km, spousta zážitků, zničený celý já, ale vlastně to bylo super. Koneckonců, zážitky mají být intenzivní a já dokonale vystoupil ze své komfortní zóny :-)
Co bylo dál ? Doma jsem se 2 dny řádně vyspal, sbalil zase batoh a s mojí milovanou ženou se na 3 dny vrátil do Krásné Lípy na prodloužený víkend, ale to je zase jiný příběh...
Stálo to za to ? Určitě !
Půjdu zase někdy ? Zajisté !
Naučilo mě to plánovat trasu ? Ne, nic se nezměnilo. Žiju okamžikem, občas bloudím a rozhoduju se operativně a plánování mi pořád nejde ani nebaví :-)
Teď si ještě se synem trochu užiju motorku a pak vytáhnu lyže a stejně se budu těšit na květen, až zase kousek "popojdu"...
Pár fotek na závěr:
