Loni jsem se rozhoupal a došel z Božího Daru domů no a letos jsem to vzal pěkně od začátku....
Pěkně z nejzápadnějšího bodu ČR na Klínovec. Rozpis zmiňuje 110km za 4-5 dní. Nenáročná etapa "na rozchození" :-)
Abych si to pořádně užil a netrápil se nějakou tou bolestí a protože drobná nadváha :-), přidal jsem na jaře kromě in-line bruslí i chůzi a začal do práce chodit pěšky. Nejprve to doma i u kolegů v práci způsobilo záchvat smíchu, pak údiv a nakonec vlastně obdiv. 10km tam a když to časově šlo skloubit s dalšími povinnostmi, tak i zpět. Celkem to začalo naskakovat...
Vydat se na Stezku pak byla radost.
Vlakem z Mostu do Chebu... (vlastně z Chomutova, protože výluka ČD a ta podivnost, které říkají "Náhradní autobusová doprava") a pak do Aše.
Protože se normálně musí dojít z Aše k nejzápadnějšímu bodu a pak zpět, což je otrava, drobně jsem to upravil a v Chebu přesedl na courák do německého Rehau. Tady je nutno pochválit Karlovarský kraj. Jejich regionální jízdenka ErgoNet platí v celém širokém okolí včetně německého příhraničí. Takže z Chomutova za 200,-Kč až do Rehau.
V Rehau jsem potkal první stezkařky. Mávli jsme na sebe, popřáli si pěknou cestu a zatímco ony v mapě hledaly cestu, já vyrazil napřed. Na nejzápadnější bod to je cca. 6km, polovina lesem s podivnou alegorií na Křížovou cestu.
Na startu je povinná fotka, abyste dostali na konci Stezky diplom, tak nezapomeňte ! Za drobný peníz tady můžete sami sobě napsat a poslat pohled. Já zpucoval první část svačiny a popovídal si se stezkařem, co přiběhl a dokočil právě oběhnutí celé republiky. Dal to po kouskách za tři roky.
Takže jsem na startu, nasadím bágl na hrb a vpřed směr Aš...
Po 300m potkávám u Mostu Evropy opět ony stezkařky z Rehau. Mají úsměvy od ucha k uchu. Máváme na sebe a jdeme každý dál svou cestou. Pak jsem je už neviděl.
Cesta do Krásné je krásná a samotná obec dělá čest svému jménu. Uklizeno, usměvaví lidé, krásná útulna i první místa k zamyšlení.
Do Aše to je cca. 10km a samotná Aš je vlastně ošklivé pohraniční městečko. Asfalt, auta, hluk, trochu šmucig. Bohužel, Sudety. Na celé severní pohraničí se léta na celostátní úrovni IMHO kašle :-(
Nicméně je tady Bismarckova rozhledna a kdo k ní vyjde každý den, bude žít do 99 let :-) Takže vzhůru.
Tady jsem měl v plánu přespat, ale od kempu se linula nějaká hudba a zvuk motorů. No a protože jsem měl v trénovaných nohách jen 16km, prostě jsem šel dál a dál...
Jenže dál pěkně dlouho nic není a jen šlapete. Pohledem do mapy jsem si vytyčil cíl Bistro Fichtl ve Vernéřově. Jediné jídlo/kafe na trase? Hmm, to jsem zvědav. Přidal jsem do kroku...
Cestou je přeci jen na co se dívat: smírčí kříže, kapličky, nápisy "See you in hell...", léčivý pramen, pivní bar v potoce... :-)
U léčivého pramene v Dolních Pasekách jsem potkal místního dědu, co plnil PET láhve léčivou vodou. Zdravím, ptám se, zda to náhodou není proháněcí voda a abych náhodou neměl zrychlený krok. Jeho odpověď mě dostala: "To já nevím. To je pro známé na návštěvě. Já jsem spíš přes slivovici !" Boží týpek !
Voda byla železitá a nezávadná :-)
Pivní bar v potoce s QR kódem zahnal žízeň, ale já šlapal usilovně na kafe a čas se krátil. Ntvl, já tam dorazil v 18:45, dveře otevřené... a židle na stole a slečna se smetákem dokončovala úklid.
Pozdrav, prosebně sepnuté ruce, psí oči a škemrání o kávu... Odpověděla milým úsměvem a kromě kafe mi nabízí i něco ke kávě... Koukám se kolem a všude uklizeno, vytřeno. Vždyť už nic nemáte, mě stačí to kafe, jste poklad !
Opět se usměje, sáhne pod pultík, vyndá krabici vlastních posledních 4 dortíků a prý "Kolik jich chcete?" Prostě Anděl !
Nakonec to bylo příjemné posezení a i hodně smíchu, když jsem nabízel umýt nádobí, aby mohla jít domů a už ji sháněl přítel :-)
Dostavil se i pan majitel a po chvilku se na mě podívá s otázkou: "Kde budete dneska spát?".
Nevím, prostě půjdu a až se objeví pěkné místo, zalehnu. Už toho mám dost.
"No, jedna útulna je tady 300m za rohem. Když vás ale pozoruju, tak vy ještě kousek dáte. Popojděte ještě 2km a na kraji lesa je nová útulna..."
Zlatý člověk! Jestli můžete, zastavte se v Bistro Fichtl a utraťte u nich nějakou korunu. Zaslouží si to a jsou milí !
Co vám budu povídat? Spal jsem jako král v nové útulně, vonící dřevem. Na kraji lesa, sám, klid. Ráno mě vítal zpěv ptáků a východ slunce. Boží !
První den jsem zakončil po 25km a spokojený.
Ráno jsem posnídal něco ze zásob, uvařil si kafe (i do plného batohu se kafe vždycky vejde), zabalil a vydal se dál. Protože se mi předběžný plán z domova rozpadl hned první den, prostě jsem to vzal opět stylem půjdu dál po Stezce a ono se uvidí.
Vidělo se. Bylo pondělí a tak je skoro všude zavřeno :-)
V Plesné jsem místo pizzerie Ulita anebo restaurace Bára objevil hospodu Český dům. Tam vaří hotovky a mají otevřeno i v pondělí ! Jídlo slušné, obsluha ochotná, ale lidi, já si neměl sedat ! Toho smíchu a pobavených pohledů místních, když jsem se zvedal a s tím báglem pajdal po dvoře na ulici ! Nějak celé tělo ztuhlo :-D
Nicméně jsem došel do centra, doplnil ve večerce zásoby tuků a potkal Alču, sympatickou holčinu s krásným moravským přízvukem. Padlo pár milých slov, přání pěkné cesty, zamávání a hajdy dál. Po několika km jsem narazil na další stezkařky. Vůbec se jim nechtělo dál a v mapě řešily svůj další osud. Na Vysokém kamenu byla pauza, svačina a chvíle rozjímání a pohledů do kraje...
V zápětí dorazila i Alča a tak jsme chvilku debatovali a hleděli do kraje, každý z jednoho konce kamene. Ona má v plánu dojít do Stříbrné, to já ani náhodou nedám. Podle mapy bych musel ujít za den 42km a to nejsem blázen :-)
Opět si popřejeme pěknou cestu, Alča vyráží na nocleh, já jen popojdu a ono se uvidí. Začíná to být prima přístup. Cestou mě doběhla paní, co jsem zdravil při odchodu z Vysokého kamene. Že prý "Nelekejte se, to jsem zase já." a že půjde kousek se mnou, pak zahýbá. Ukázalo se, že má nedaleko chatu, ale asi jsem nevypadal zničeně, protože nabídku noclehu jsem nedostal :-)
Do Krásné č.2 (další Krásná na trase, ale tahle je hnusná, plná autovraků!) jsem už nedošel. Po bloudění po poli se sklizní sena (značenou cestu rozbili dřevaři) jsem našel louku na kraji lesa, vybalil hamaku, sundal boty a zavěšen mezi stromy relaxoval za zpěvu ptactva. Výborných 35km a hlava krásně čistá.
Ráno jsem proběhl tou hnusnou Krásnou č.2, seběhl do Kraslic a v místní Bille se chvilku motal s batohem mezi regály. Potřeboval jsem doplnit tuky. Hromada vysočiny a housky to jistí. Je super mít takový výdej energie. Člověk pak může jíst úplně všechno...
Po snídani u stolu hned u Billy jsem zorientoval mapu a hurá do kopců. Hele přátelé, Martin Úbl je vtipálek. Ten krpál hned nad Kraslicema, když vedle je poměrně normální, schůdná cesta, ten je tam schválně ! Musím ale uznat, že cesta po hřebenu směrem na Stříbrnou je krásná a ty výhledy !
U batohu prvního stezkaře jsem poseděl, popřemýšlel a rozhodl se to vzít zkratkou přes Stříbrnou, kde je Trail Angel Zina. Podle popisu bydlí na konci vesnice. Nikde se už nepíše, že celá ves je do kopce. Vlastně to není kopec, ale krpál :-D
Od Ziny jsem nic nepotřeboval, jen jsem zkusil jít okolo a zamávat... Jaké bylo moje překvapení, když jsem u chalupy narazil na Alču ze včerejška. Nakonec došla až do Stříbrné a nocovala právě u Ziny. Měla sbaleno a prý vyráží za půl hoďky zase dál. Už jsem věděl jak chodí rychle a tak jsme si dali sraz u Zuzífkovo ledničky v Přebuzi a já vyrazil napřed. Opět krpál, jak jinak. Musel jsem vyndat i druhou hůlku a statečně zabrat.
Zuzífkovo lednice je legenda a záchranný bod na trase. Vybral jsem pití, skvělou sekanou v housce, něco ovoce a zaplatil pomocí QR kódu. Super služba a Zuzífce patří velikánský dík !
Víte, že Zuzífka je holka ? :-)
Sednul jsem přes silnici na lavičku, pustil se do jídla a začali se trousit další a další stezkaři. Dorazila Alča, 2 Tomášové, Danek s přítelkyní... S touhle partou jsme se postupně potkávali a rozcházeli vlastně celou trasu až na Klínovec. Neskuteční lidé, nabití energií !
Trochu jsem prošel mapu a zjistit, že bych měl v pohodě stihnout dorazit přes zaniklou obec Chaloupky až do Horní Blatné, kde je další Trail Angel Vydra. Poslal jsem jí SMS s naléhavou prosbou o nocleh pod hvězdami a obratem jsem měl příslib ubytování. Trail Angels mají můj veliký obdiv za to vše, co pro Stezkaře dělají.
Dojedl jsem, rozloučil se k ostatními a vyrazil dál. Krajina kolem bývalých Chaloupek je krásná a při představě, že tady ještě po válce žili lidé a dnes po nich nezbylo nic, jen tichý kus krásné krajiny mi bylo všelijak.
Cesta pokračuje opět nahoru a lesem plným borůvčí a zničených cest po těžbě dřeva. Jedny takové koleje od těžby mě svedly na scestí a já se vracel lesem zpět na trasu. Tak jsem se ocitl překvapivě opět za Alčou, která má asi sedmimílové boty :-)
Dál jsme tedy štrádovali společně a jako cíl si stanovili smažák a pivo v Horní Blatné. Musíme trochu přidat, aby hospodu nezavřeli.
Stihli jsme to. Cíl byl zase do kopce (jak jinak), ale smažák a pivo byl super! Ukázalo se, že oba míříme k Vydře. Prima, bude čas si popovídat.
Vydra nás přivítala s úsměvem. Již tady byla Lucka z Brna a během pár desítek minut se překvapivě začal trousit i zbytek naší družiny od Přebuzi :-)
Každý se vrhnul na stavbu noclehu, holky dostaly přednost a nocleh v pokoji, kluci zůstali pod stanem/tarpem.
Trail Angels poskytují pomoc sjezkařům zdarma a je slušnost jim to nějak oplatit. S Tomášem jsme se tedy vrhli na úklid dřeva na zimu, holky vyrazily pro buřty a došlo i na hry a fotbal v malými Vydřaty.
Večer jsme se sesedli v altánu s krbem a Tomášovo syn nám předvedl rozdělání ohně pomocí křesadla a tampónu. Že to jde jsem věděl z doslechu, ale nikdy nezkoušel. Tampón je super podpalovalo a křesadlo kupodivu funguje skvěle i když navlhne.
Večerní posezení i buřty byly skvělé, vyprávělo se až do půlnoci. Vydře patří veliké díky !
Ráno jsme si zabalili a každý vyrazil svým tempem dál. Jenže jak již tušíte, všechny cesty nás opět svedly ke stolu u rozhledny nad Blatnou, kousek od Vlčí a Ledové jámy. Prostě opět věčné rozchody a shledání :-)
Podobným stylem jsme se opět rozprchli a opět sešli ještě 2x, než jsme s deštěm na obzoru dorazili odpoledne na Boží Dar. Tady jsem se rozloučil s oběma Tomáši i Alčou. Oni pokračují dál po Stezce, já prchám domů.
Za 1. jsem tady loni začínal, za 2. musím domů, abych odvezl synátory na tábor. Poslední zamávání, pozdravy a hurá do civilizace. Autobusem do Ostrova nad Ohří, vlakem do Mostu, tramvají do Litvínova a pěšky posledních 8 km domů...
Doma zvoním u branky a všichni na mě koukají jak na strašidlo. Kde se tady beru? Už ?
Ano. 4 dny, celkem 116km a první etapa je za mnou.
Po prázdninách mě čeká navázat nedokončenou druhou etapu z loňska a jak se znám, prostě půjdu, jak to vyjde. Koneckonců v Českém Švýcarsku mám kamaráda a navštívit ho a přespat s jejich psem Fidem na zahradě pod širákem zní jako ten správný motiv vyrazit :-)
Přátelé, bylo to super a nebojte, vyražte taky. "Může jít každý." Motivaci hledejte na www.stezkaceskem.cz/
Pokud byste chtěli občas někde přespat v divočině Krušných hor, jukněte na Krušnohorské útulny.
Pár fotek na závěr:
