Rád se toulám pěšky po našich Krušných horách, ale od středoškolských let jsem nikde nebyl nadivoko pod širákem. Rodina, "povinnosti" a hlavně asi lenost… pořád byl nějaký důvod :-)
Kdesi v podvědomí mě ale cosi poňoukalo, abych zase jednou vyrazil. Nakonec to rozhodla moje hodná žena a prohlásila: „Hele, sbal se a vyraž!“. Kdo jsem já, abych odporoval ?
Protože se raději vracím domů, než abych z domova odcházel a zároveň si nebyl úplně jist, jak to dopadne, zbaběle jsem zvolil kratší úsek, končící opět doma. Vybral jsem část Boží dar – Fláje a pak se uvidí.
Ve středu dopoledne jsem si domluvil volno, večer se zabalil a ve čtvrtek do práce dorazil v plné polní. To zavdalo příčinu celé řadě vtipných poznámek jako „Doma tě vyhodili ?“, „Jo, to znám…“ nebo „Zase budete v noci migrovat/aktualizovat nějaké IT systémy?“. Miluju tohle popichování. Máme v práci super partu.
Po práci busem přes Chomutov na Boží dar. Kvůli zpoždění spoje z Prahy jsem dorazil až po půl osmé večer. Na Božím daru bylo 8 stupňů a pršelo. Ideální začátek. Naštěstí jsem našel hospůdku se super meruňkovými knedlíky a malý pokojík s teplou sprchou. Ráno to určitě bude lepší !
No, ráno byla fajn tak akorát snídaně. Počasí se moc nezlepšilo. Mlha, drobné mrholení a 10 stupňů. Inu, vystupuji z konformní zóny, nasazuji batoh na hrb a mířím po červené směr Klínovec.
S vystoupanou výškou se objevují první výhledy a les mě vítá otevřenou bahnitou náručí:
Cestou stihnu vyřídit pár posledních urgencí od kolegů z práce. Cosi se rozbilo a prý jestli to zajedu opravit. Srandičky :-)
Přes zamlžený vrchol Klínovce procházím sám, nikdo nikde. Vysílač pozná každý. Je to napsáno na cedulce na plotě… Víc vidět není.
Přehoupnu se přes hřeben, seběhnu po sjezdovce a udiven se vynořím u hotelu Nástup. Ani jsem nepoznal, že jdu po modré sjezdovce Dámská. V zimě to tady vypadá úplně jinak.
Procházím Hájem pod Klínovcem a přes louky uhýbám na cestu k zaniklé osadě Konigsmuhle. Tohle zajímavé místo jsem chtěl dlouho vidět. Je vlastně fajn, že jsem tady v takovém mlhavém počasí. Dýchá to tajemnem.
Protože mrholení zesílilo, využil jsem místa k pauze na usušení a kávu. Je totiž jedno, jak je batoh plný. Kafe se tam vždycky vejde…
Suchý a osvěžen jsem využil QR kód a podpořil místní spolek drobným penízem. Je fajn, že se o místo někdo stará.
Lesem jsem přes starou vápenku dorazil do Kovářské. V patách jsem ale měl stále temnější mračna. Doplnil jsem tedy zásoby a uhnul z cesty na alternativní trasu přes Vejprty. Tady totiž provozuje Štěpánka s Kubou skvělé ubytování pro stezkaře. Hotel Yetti Backpacker . Po telefonu jsme se domluvili, Štěpánka mi na dálku otevřela dveře a já byl i další noc v suchu. Ještěže tak. Večer se opravdu přihnala průtrž mračen a z nebe padaly proudy vody od 19:00 do 8:00. Můžete-li stavte se. V sezóně tady určitě narazíte na zajímavé lidi, se kterými se bude skvěle podvídat.
Ráno jsem z Vejprt vyrazil přes sedmero kopců a za občasného mrholení směr Přísečnice a musím potvrdit, že to je super tip. Tahle alternativní trasa vám totiž nabídne krásný pohled od hráze, kam normálně nedorazíte a ještě se člověk vyhne silnici.
Výhled z vrcholu Jelení hory je nádhera.
Navíc se jde kolem Umanuté kozy – občerstvovadla na kolech s nejlepšími palačinkami v okruhu 50 kilometrů ! Určitě se stavte !
Z Jelení hory seběhnete na druhé straně dolů a napojíte se opět na klasickou trasu a po červené dorazíte až na Horu sv. Šebestiána. Tahle část byla trochu peklo. Po 2 dnech dešťů vysvitlo slunce, bylo vedro a cesta je asfaltka rovná jako čára, se sluncem nad hlavou. Na „Šebík“ jsem dorazil vysušený a skoro bez vody.
Před „Šebíkem“ je skrovná útulna a kousek od ní „Krušnohorské oko“. O nocleh pod hvězdami tedy bylo postaráno.
On vlastně není problém sehnat v Sudetech nocleh. Najdete jej snadno. Má vývěsní štít, u vchodu svítí lucerna a mají otevřeno :-D
V hospodě na návsi jsem doplnil tekutiny i bílkoviny (čti měli řízek na 100 způsobů) a vrátil se na noc do té děravé útulny. Hamaka měla konečně premiéru. Bohužel vítr se stočil přesně bokem a houpalo to jak na moři. Když už jsem to nemohl vydrřet, přesunul jsem se na stůl. Tady to nehoupalo, ale foukalo snad ještě víc. Na a protože podlaha je hrubá betonová, uvelebil jsem se do trávy vedle přístřešku. Tady byl konečně klid a já spal jak mimino.
Třetí den se stezka vine z Hory sv. Šebestiána kolem zrušeného nádraží a tohle je ta krásná krajina Krušných hor, lákající k toulání. Taková malá Šumava. Louky, lesy, stráně, občas pokroucený suchý strom. Krása.
Takže za Šebíkem člověk sleze do údolí pod bývalou trať, aby následně vyšplhal na druhé straně opět serpatínami nahoru nad Chomutov. Cesta na vršku je skoro rovina, lemovaná rybníky. Můžete-li, užijte si vody. Zároveň jsem tady narazil na další cca. 7km asfaltový úsek až do Zákoutí. To byla otrava.
Samotné Zákoutí je ale milá vesnička a odtud se jde krásnou lesní cestou přes 2 údolí. Na Svahové při odbočce na silnici ale nezapomeňte uhnout. Je tady totiž „samotoč“ bar s pivem, limčou i kávou ! Ze strany od Šebíku to není značené a já to minul, když jsem se soustředil na trasu a hledal červenou značku :-)
Ze Svahové pokračuje stezka kolem Helenčiných vodopádů na Lesnou. Tady je možno si dát něco na zub a pokud Vás bolí nohy, dá se tady v pohodě přespat v některém z altánů. Já se těšil domů a tak jsem pokračoval směrem na Novou ves.
Pokud by vás přepadla tma, je tady zděná útulna Nad Dřevařským rybníkem
Po 28km jsem dorazil na Novou ves a protože levé koleno začalo protestovat při chůzi z kopce, zbaběle jsem si sednul u Výšiny na lavičku a zavolal domů. Milovaná žena mě trochu popichovala, že domů to už těch 7km dojdu, ale přijela pro mě.
A jaké to tedy bylo ? Moc povedené !
Za 3 dny 75km pěšky, voda, slunce, vítr a padaly mi kalhoty :-)
Teď tedy dočasně vyměním boty samochodky za lyže a příští rok zase na Idyksep. Tedy na Stezku.